pondělí 19. prosince 2011

Holešov A - Postoupky A 4 - 4

aneb opožděná reportáž o tom, jak se hrají šachy v krajském přeboru.

Poslední zápas kalendářního roku a neoficiální souboj o pozici druhého nejlepšího týmu okresu sehrály Postoupky A na horké půdě šachového klubu z Holešova. Domácí loni společně s námi sestoupili ze 2. ligy a před sezónou hořeli jistě touhou se zpět na ligová kolbiště vrátit. Podzim se jim však hrubě nepovedl. Možná i proto na nás vyrukovali s takřka nejsilnější sestavou, chyběl jim jen Marek Rafaja otec. Na druhé straně, nám z první devítky chyběli hned tři hráči. Byli jsme však namotivováni dvěma přesvědčivými výhrami z posledních kol.

Bezmračné ráno vybízelo více než k šachům spíše k výletu do přírody. Cesta pro nás byla trochu problematická - já jsem zaspal a auto s Marťou Bačákem se ztratilo. Skutečně, u házenkářského hřiště schovaného mezi zahrádkami by šachovou místnost hledal asi málokdo. Zdání však klamalo a na kraji Holešova nás přivítala útulná klubovna s barem a ochotným panem vrchním, který byl na místě jen pro nás. Ve stejně hřejivém a přátelském duchu se nesl úvod utkání. Idyle kamarádského zápasu pomohla také náhoda, která svedla proti sobě dlouholetou oporu domácích Pavla Navrátilíka s nekorunovaným remízovým králem Radkem Šudřichem a hostující slávisty Jirku Kašíka s Peťou Petříkem. Nikoho pak nepřekvapilo, když byl stav zápasu záhy 1-1, slávistické áčko mělo v Litovli o dva fanoušky více, Holešov vševidoucí kapitánské oko a Pavel se procházel mezi šachovnicemi s pivkem. Tehdy jsem ještě netušil, že výše zmíněná hřejivost je podobna té, s jakou se ještě z posledních sil vytáhne sluníčko, když se blíží bouře, nebo s trochu větší dávkou fantazie, jakou umí vyprodukovat ohnivé prameny pekelné. Naopak. Na mé šachovnici (číslo 4) se také žádné hromobití nekonalo, kamarád a bývalý extraligový spoluhráč Libor Zicháček sehrál pasivně zahájení, vyměnili jsme dámy, udělal jsem mu dvojpěšce a snažil se jej v zablokované pozici přetlačit a využít jeho slabiny. Honza Palášek s Piskačem opakovaně odmítal remízu, tu odmítl po dlouhém rozmýšlení také Jarda se Sojkou. Marťa Dvořák stál s Tomášem Cagašíkem trochu hůř a Marťa Bačák trochu líp s Markem Rafajou synem.

Existují hráči, kteří snad v každém zápase, dávno poté, co ostatní dohrají, a často za rozhodnutého stavu, tahají těžké zablokované pozice a spoluhráči je buď proklínají, anebo do nich naopak vkládají naděje, to podle stavu zápasu. A je taktéž skupina "frajerů", kteří jsou s partií vždy brzy hotovi, a ať už je jejich výsledek takový či onaký, vídáme je nezúčastněně se nudit, bavit se, hladovět, svačit nebo kibicovat. Pája Hlaváček patří bezpochyby mezi ty druhé (jen hladovět jsem ho ještě neviděl). Na Milana Vymětala vyrukoval svým typickým pěšcovým útokem. Postavil řetězec zhruba ve stylu a2-b3-c4-d5-e4-f5-g6, načež s otevřeným h sloupcem (!) a malou rošádou (!) útočil na černého krále na c8 (!!). Po výborném výkonu brzy vyhrál a vedli jsme 2-1. Honzovi jsem dovolil hrát podle toho, jak si bude věřit. Dostal se do koncovky střelce proti jezdci, ve které ve velkém stylu zvítězil v minulém kole. Tentokrát však byla jeho pěšcová struktura tak špatná, že o výhru mohl usilovat jedině soupeř. Tomu to však asi bylo jedno. 2.5-1.5. Mezitím jsem já přešel do těžké koncovky stejnopolných střelců, v té jsem získal pěšce, ale v nastalé pozici se jako jediná možná cesta k vítězství jevila varianta s oboustranným stavením dam. Jelikož však Libor hrál rychle, přibyla nám oběma hodina dlouho před časovou kontrolou. A to mi umožnilo provést prvek známý spíše s Holanďanů, který se mi líbí (a kterým jsem se hned každému chlubil). Dvakrát jsem zopakoval tahy – a když jsem mohl opakovat potřetí, dal jsem se do čekání. Na hodinách jsem měl přes 50 minut a rozhodující partie pomalu dospěly do časovek. Po prvním shlédnutí vypadal zápas až idylicky. Ale z dálky už zazníval pomyslný hrom.

Bylo se totiž na co dívat. Ne na páté šachovnici – tam se zajiskřilo až později, teď to vypadalo, že Marťa Bačák pomalu a jistě tlačí do vítězství čtyřvěžovku s jedním až dvěma pěšci více. Zajímavější už to bylo na první desce – Marťa Dvořák stál s Cagašíkem už lépe a s několika minutami na hodinách měl navíc navrch proti několika desítkám sekund soupeře. Časovku zvládl bravurně a vyšel z ní ještě lépe (stroj ukazoval snad 1.7). A když jsem viděl Jardovu pozici, byl jsem skoro v klidu. Oboustranný útok, z Jardovy strany však o poznání důraznější. Oba však měli na 10 tahů dvě a půl minuty.

Tu začaly dopadat první těžké pomyslné kapky. Jarda se ve velmi komplikované pozici na minutku zamyslel a na 9 tahů mu zbylo 21 vteřin. Situaci vyřešil dobře, a i když si (také blitzající) soupeř postavil druhou dámu, byl vyhraný. Dal totiž odtažný šach, což soupeř neviděl .. a provedl nemožný tah. Náš hráč měl automaticky dostat dvě minuty navíc. To ale nenapadlo jeho (což naprosto chápu, v takovém stresu) a nepoukázal na to ani rozhodčí. Byl by ale alibismus mít mu to za zlé - nenapadlo to ani mě, a to jsem stál přímo u partie. Za chyby se platí, teď už si to budu pamatovat (a protože předpokládám, že tento blog čtou hlavně spřízněné duše, apeluji - pamatujte si to, příště hned za rozhodčím, kdokoliv, nejen kapitán!). Ještě jednu šanci Jarda měl - mohl dát dva jednotahové maty. Ale neměl dost času se zorientovat - a na čas taky prohrál.

Stav byl sice srovnaný, 2.5-2.5, ale oba spoluhráči byli vyhraní. Takže skoro úleva. Remizoval jsem, na chvíli se vzdálil, a když se vracím, na páté šachovnici se staví. Překvapeně se ptám na výsledek. A Marťa prohrál po zcela banální chybě. Dobře to znám, je to hrozně k vzteku a nejvíc to asi mrzí Marťu. Takže Marťo, soustředit se až do konce. A jak na to? Nevím, kdybych věděl, mám teď tak o 100 vyšší Elo..

Z vyhraného zápasu jsme najednou prohrávali 4-3 – a Marťa Dvořák musel vyhrát s Cagašíkem. Po vynikajícím výkonu se mu to podařilo, i když koncovka dámy a slabého krále proti lehké figuře a postouplému pěšci, ještě s věžemi na obou stranách, vyžadovala přesnost. Ale Marťa přesný byl - a zapsala se zápasová remíza.

Vzhledem k počátečnímu rozdělení sil není remíza překvapivý výsledek. Nicméně když vezmu v potaz stav zápasu, vypadalo to minimálně na výsledek 5-3. Ale i díky možnosti zvratů jsou šachy krásné a vezmu-li v úvahu hrubost našich chyb, byla remíza zasloužená.

ŠK Holešov A TJ Sokol Postoupky A
Cagašík Tomáš (H) 2296F 0 - 1 2083F Dvořák Martin
Sojka Aleš (H) 2094F 1 - 0 2167F Sháněl Jaroslav (H)
Šudřich Radek 2078F ½ - ½ 2102F Navrátilík Pavel
Zicháček Libor 2040F ½ - ½ 2001F Dungl Martin
Rafaja Marek ml. 1916F 1 - 0 2105F Bačák Martin
Petřík Petr (H) 1953F ½ - ½ 2010F Kašík Jiří (H)
Piskač Ondřej 1708N ½ - ½ 1711F Palášek Jan
Vymětal Milan 1876F 0 - 1 1908F Hlaváček Pavel
4 : 4

Hezké svátky a hodně výher v roce 2012, životních i šachových, Vám přeje

Martin Dungl

neděle 18. prosince 2011

ZKS – Slavia Kroměříž C – Postoupky B

Po drobných neshodách ohledně umístění hrací místnosti (Pavel Navrátilík, nezvyklý na takto nízkou soutěž, stál u horní Slávie, kde se hrávají lihové zápasy) jsme se našli a začali.
Slávistický tým měl Elo průměr o 40 vyšší. My ale byli posilněni o sličnou slečnu, pod jejímž dohledem získal Pavel Hlaváček náš první bod.

Ale popořadě. Já, coby zodpovědný kapitán jsem se jal namotivovat své družstvo k vyšším výkonům tím, že jsem prohrál (0-1). Ono to možná vypadá nelogicky, ale při bližším pohledu musí člověk uznat, že mám pravdu. Hráči se jistě více snaží vyhrát, když mu teče do bot.
Po mně nastoupil zmiňovaný Pája, který zablokoval celou šachovnici, jenom krajního pěšce si nechal volného. Obětoval ho a potom několika tahy chytil onu nenasytnou dámu, které pěšci sáhla na život. S věží víc rychle zakončil a zmizel v oblaku zvířeného prachu (1-1).
Peťa Večeřa nestál lépe, nestál ani hůře (o moc), tak to dal za remízu (1,5-1,5). Dle rozboru zaslouženou.
Toto netrvalo ani dvě hodiny. Bojovalo se však tvrdě na prvních čtyřech šachovnicích. Radek a Honza byli aktivnější, Pavel Navrátilík měl nestejnou pěšcovou strukturu a Libor urobil soupeři obzvláště vypečeného izolovaného trojpěšce. O výhře však nemohla být zatím řeč, všude to bylo „něco za něco" případně se „něco" mohlo ukázat „ničím". Do toho přišli Martinové Dvořák a Stachoň, se kterými jsme byli vepři, kdo kde kdy vyhraje.
Rozseknul nás Pavel Navrátilík, který kromě různých pěšců měl i dvojici střelců proti jezdcům. Na to se ale nedohrávalo, jeho protivník totiž přehlédl možnost odtažného šachu a byl nucen se předčasně vzdát (2,5-1,5).
Za chvíli mě potěšil Radek, který pomalu ale jistě utlačoval Maru Navrátila. Dal mu mat ve střední hře, kterému se dalo vyhnout jenom za cenu mizerného postavení (3,5-1,5).
Zbývající bod zařídil Honza. Na začátku sezóny se rozjel a ještě se nezastavil. Dnes otevřel dva sloupce na protihráčova krále, obětoval co mohl a zbývajícími figurami za podpory pěšce na šesté řadě matil (4,5-1,5).
Libor sice umenšil trojpěšce o dvě třetiny, nicméně musel by hrát ještě dlouho, aby se dobral k nějakému kloudnému výsledku. Už nebylo o co hrát, dal remíz (5-2).
Honza na poslední desce přešel do koncovky s jezdcem proti střelci a několikrát se změnilo mé hodnocení jeho partie. Remíza byla nakonec spravedlivá k oběma hráčům (5,5-2-5).

Utekli jsme Slavii, zbývá ještě porazit Napajedla, která hostíme příští kolo.

1 Jablečník Gustav 2100 0 : 1 Navrátilík Pavel 2095 V
2 Kašík Jiří 2016 0 : 1 Palášek Jan 1775
3 Butula Miroslav 1962 ½ : ½ Daněk Libor 2034 H
4 Navrátil Marek 1817 0 : 1 Holman Radek 1894 H
5 Bačák Petr 1971 ½ : ½ Večeřa Petr 1952
6 Jánek Jiří 1838 0 : 1 Hlaváček Pavel 1920
7 Blümel Michal 1803 1 : 0 Ryšavý Jindřich 1549
8 Kostka Michal 1618 ½ : ½ Netušil Jan 1566

Jindra Ryšavý

RS 5. kolo Postoupky D – Spartak Hulín 1:7

V 5. kole naše D-družstvo nastoupilo v této sestavě: 1. Julie Šimčáková, 2. Jan Polišenský, 3. Michal Scheichenost, 4. Filip Zavadil, 5. Miloslav Bouda, 6. Josef Indra, 7. Marek Šimčák, 8. Tomáš Pecháček.
V přímém souboji o postup do finále A byl náš celek hodně oslaben. Naopak hosté přijeli v prakticky v nejsilnějším složení. I přes snahu našich mladých hráčů se tentokrát projevila zkušenost hostů. Jediný čestný bod uhrál Ing. Marek Šimčák, pro kterého to byla letošní premiéra. Doufejme, že v dalších kolech získají naši mladí kromě zkušeností i nějaké ty body.

-opl-

5. ročník Talent Cup

výsledky: skupina A, skupina B

Již po páté zorganizovala Beskydská šachová škola mezinárodní turnaj pro nejmladší talenty. Po čtvrté se zúčastnili zástupci Sokola Postoupky. Hrálo se ve dvou věkových kategoriích, švýcarským systémem na 9 kol, hracím tempem 2 x 45 minut + 30 sec za tah.
Ve skupině B startovalo celkem 63 dětí mladších 9 let z ČR, Slovenska a Polska. Mezi nimi patřil k nejmladším sedmiletý Pavel Opluštil. Pavlík nezačal turnaj dobře. V prvním kole podlehl Slovence Taragelové, když přehlédl jednoduchou cestu k výhře. V druhé partii, s domácím Valoškem, vedl dokonce o dámu a dvě figury, ale ani to mu nestačilo k bodovému zisku. Nešťastně prohrál a byl bez bodu. Pořadatelé ovšem zapsali Pavlovi bod a tak mu byl vylosován do třetího kola další domácí Melčák, který již měl také jeden bod. Pavlík se předchozími nezdary nedal zviklat a svého soupeře doslova rozbil. Druhý den již podával o mnoho lepší výkony. Ve čtvrtém kole to odnesl Studzinski (Říčany), v pátém domácí Marková a v šestém další domácí hráč Sedláček. Tím se Pavlík dostal na on-line šachovnice, kde se setkal s jedním s domácích favoritů, Demkem. Po výborném výkonu podlehl až pro něj v náročné koncovce. V předposledním kole dokázal remizovat s Kopcem (Ostrava) a v posledním kole ho čekal jeho dobrý známý Matěj Hrabal z Grygova. Pavlík ztratil nejprve kvalitu. Tu však dokázal pěkně získat zpět i s dvěma pěšci navíc. Tentokrát zahrál koncovku bravurně a celkově získal 5,5 bodu. Ve své kategorii to znamenalo pěkné 13. místo.
V kategorii A, do 11 let, hrál poprvé David Opluštil. V loňském roce v mladší kategorii dlouho vedl a až prohrami v posledních třech kolech klesl na 8. místo. Letos bylo všechno jinak. Hned v prvním kole nečekaně zaváhal s domácím Opělou, a to přesto, že měl pěšce navíc. V druhém kole podlehl na čas Polce Kwiatkowské, ale v pro něj bezvýchodné pozici. Ve třetím kole dostal slabého polského hráče Domagalu, kterého bezpečně porazil. Ve čtvrtém kole proti domácí Šmírové zopakoval neuvěřitelný kiks z prvního kola. V jasně vyhrané pozici s 2 pěšci navíc daroval soupeřce dvě figury a prohrál. Pak ho čekali dva velmi slabí soupeři. Nejprve porazil Nováka (Orlová) a poté Portešovou (Smíchov). Až v sedmém kole dostal prvního trochu silnějšího soupeře Horvátha (Orlová). Po nevýrazném výkonu remizoval. V předposledním kole narazil na svého častého soupeře, domácího Kuchaře, s kterým ještě nikdy nevyhrál. V divoké partii, kdy si David zahrával s prohrou na čas, nakonec chyboval soupeř a tak se David dočkal první výhry nad tímto soupeřem. To bylo zřejmě divné pořadatelům, protože zapsali opačný výsledek. Muselo se tak přelosovávat poslední kolo. David se tak dostal do první desítky a v přímém souboji o šestou příčku se utkal s Polákem Raclawskim. Opět si nechal jen minimální časový příspěvek a brzy ztratil pěšce. Po zajímavém boji získal pěšce zpět, ale pak zbytečně obětoval kvalitu. V následné koncovce jej soupeř přehrál. David tak klesl na 14. příčku, což vzhledem k podaným výkonům je ještě dobré umístění.
-opl-

neděle 11. prosince 2011

RP 5. kolo – Postoupky Junior – ŠK Loukov

Dnes se náš mladý tým poměřil s poněkud zkušenějšími hosty z Loukova. Sestava byla: 1. Miroslav Rakušan, 2. Miloš Kucián, 3. Michael Richter, 4. Jan Netušil, 5. Jindřich Ryšavý, 6. Pavel Večeřa, 7. Filip Zavadil, 8. Jan Polišenský.

Rovnou napíšu, co už mnozí tuší, totiž že první vyhrál Pavel. Dobrá, možná jste si to nemysleli všichni do jednoho, ale soupeře opravdu řádně rozsekal. Krále na třetí řadě, který se nejspíš snažil svým tělem dotvořit pěšcovou strukturu, zahnal na řadu poslední a dal mu tam mat jezdcem s věží (1-0).
Mira těžce nesl, že se Večis nudí, proto dohrál nedlouho po něm a šel si s ním zablitzat. Věděl ale, že bych pro změnu já těžce snášel jeho prohru, tak to dal za remízu (1,5-0,5). Jaká byla pozice na šachovnici ale nevím.
Michaelova věž sice sbírala pěšce na dámském křídle, soupeř ale okupoval křídlo opačné. Po chvíli jsem shlédl třetí desku znovu a k mému překvapení se tu hrála koncovka věž proti koňovi. Optal jsem se Michaela, kterak ke kvalitě přišel a v odpověď zaznělo „Prostě vzal střelce věží a já ji dobral.". Naš nádskok se tím zvýšil na příjemných 2,5-0,5.
Filip se od jisté chvíle tvářil poněkud znechuceně. Dle mých propočtů tím zlomovým okamžik přišel, když přišel o figuru. Přesto dohrál až do hořkého konce (2,5-1,5).
Honza Polišenský zatlačil protivníka do obrany a mezitím si vytvořil dvojici volných pěšců. Po přechodu do věžovky už byl nezastavitelný (3,5-1,5).
Výhledově jsme mohli zvítězit slavně 6-2, neboť všechny zbývající pozice vzbuzovaly naděje, v případě Honzy Netušila remízové.
Jenomže jenže. Nebyl bych to já, abych zvítězil ve vyhrané pozici. Propočítaný plán (vyhrávající, mimochodem) se mi nelíbil, tak jsem vyrobil prohrávající. Soupeř mi pak řekl „Nebylo to vůbec lehké", čímž mě dorazil úplně (3,5-2,5).
Prohra má a Honzy Netušila se téměř kryly. On pro změnu neuhlídal svou věž. Ta, napadena králem, nemohla se hnouti. Pokryta byla již nepokrytelným jezdcem, který, napaden věží, způsobil pád krále (3,5-3,5).
Miloš se naštěstí pro náš tým dohrál do bělopolné střelcovky s pěšcem víc. K tomu zablokoval soupeřovy pěšce na bílých polích, čímž připoutal soupeřovu slonovi kouli k noze. S technickým provedením pak neměl žádné problémy, zvláště, když soupeř svou poslední figuru přehlédl.

Celkový výsledek tedy 4,5-3,5 pro nás. Pád už nás nejspíš nečeká, postupem si ale nejsem stoprocentně jist.

Jindra Ryšavý

úterý 6. prosince 2011

Sokolský dům hostil šachové mládí

Na Mikuláše hostil Sokolský dům v Kroměříži Okresní kolo Přeboru škol v šachu. Ve třech věkových kategoriích startovalo 16 čtyřčlenných týmů. V nejmladší kategorii základních škol 1. stupně se hrálo systémem každý s každým dvoukolově. Roli favorita splnila ZŠ Litenčice, když v sestavě Radek Valach, Vladimír Béna, Lucie Vaňharová a Zuzana Hetmánková vybojovala zlaté medaile s počtem 18,5 bodu. O druhé místo byl tuhý boj a až úplně poslední partie rozhodla o stříbru pro ZŠ U Sýpek Kroměříž v sestavě Tadeáš Šruc, Kristýna Urbanová, Richard Šikl a Radim Mareš. Bronzové medaile pak vybojovala ZŠ Bezměrov v sestavě Jakub Daněk, Petra Večerková, Jakub Vašíček, Libor Baštinec, David Ondráček a Eliška Vymětalová.
V kategorii B hráčů druhého stupně ZŠ a víceletých gymnázií obhájila své vítězství ZŠ Slovan Kroměříž v sestavě: Miroslav Rakušan, Milan Ladický, Filip Zavadil a Vít Krejčí. O bod méně pak získali hráči Gymnázia Kroměříž v sestavě Jan Netušil, Julie Šimčáková, Denisa Schafferová, Daniel Talafant a Lenka Navrátilová. Třetí místo vybojovala Církevní ZŠ Kroměříž v sestavě Michal Scheichenost, Jan Polišenský, František Pavlík a Tomáš Dvořák.
V kategorii C středních škol bylo suverénní Gymnázium Kroměříž "A" v sestavě Martin Stachoň, Jan Palášek, Marek Navrátil a Jan Ryšavý. Druhou příčku obsadilo Gymnázium Kroměříž "B" v sestavě Jindřich Ryšavý, Zdeněk Kroupa, Tomáš Grézl a Tomáš Vodica. Bronzové medaili si vybojovali žáci Arcibiskupského gymnázia Kroměříž ve složení Josef Kvapilík, Jakub Kvapilík, František Hodinka a Jindřich Hodinka. Nejlepší dva týmy si vybojovaly účast v lednovém krajském kole, kde budou reprezentovat náš okres.
-opl-

neděle 4. prosince 2011

ZKS – Postoupky B – Dolní Němčí

Honza Netušil získal v 10. tahu věž a brzy získal první bod pro naše družstvo (1-0).
Já jsem tlačil na královské straně. Můj král na třetí řadě mi však připadl až příliš útočný, takže jsem se s ním zdekoval na řadu druhou. Opomněl jsem, že tím uvolňuji pole pěšci, který mi dá šach a zároveň tím odkryje dráhu střelce na moji nebohou dámu. Tímto jsem vyrovnal skóre (1-1).
Anet přešla do koncovky s věží a jezdcem proti věži a střelci. Při výměně lehkých figur přišla o pěšce. Sice ho dobrala na druhé straně zpět, ale soupeřův pión byl postouplejší. Bránila se srdnatě, ale v neobhajitelném postavení (1-2). Prohru zdůvodnila tím, že je s kapitánem ve výhře i prohře.
Situace se mi nelíbila, Pavel, Honza Palášek a Mira sice stáli aktivněji, ale ne vyloženě na výhru. Brácha začínal blitzat, Zdeňěk byl stístněný (rozuměj jeho figury).
Mira vyprovokoval soupeře k postupu pěšců před králem (nebo možná postupoval čistě ze sebevražedných sklonů, nevím). Pak obětoval jezdce za dva pěšce. Dostal za to dal vidličku na dámu a věž. Tu sice neviděl, ale už viděl mezišach, po kterém daného jezdce získal. Výhodu dvou pěšců uplatňoval přes hodinu, ale to proto, že soupeř ztratil o partii a ubíhající čas zájem a zasedal k partii sporadicky (2-2).
Zdeňkovi jezdci neměli po zahájení kam skočit. Po výměnách mu zbyl jezdec proti střelci a tři pěšci na dva na královské křídle, soupeř měl totéž na straně druhé, kterou úspěšně zablokoval a prolomil na své silné straně. Tam si došel do dámy (3-2).
Jeník (brácha) si nechal za 10 tahů 5 minut, jak je jeho dobrým zvykem. Měl věž, jezdce a střelce proti dvojce věží a pěšci. Jednoho pěšce získal a dokonce se mu povedlo chytit věž, kterou vyměnil za střelce. S jezdcem navíc už neměl problémy zakončit (4-2).
Honza Palášek i přes aktivní rozestavení figur a soupeřovu časovou tíseň nemohl prorazit. Po výměnách věží disponoval střelcem proti jezdci. Po blokaci všech pěšců to ale nebyla výhoda, protože to byla remíza (4,5-2,5).
Nejdedál se dohrál Pavel na jedničce. V koncovce vyměnil jednu věž a různopolné střelce (ano, i to umí), takže zbyly druhé věže a různopolní střelci. Toto by snad počítač ani nepočítal, jak moc to bylo remízové. Nevím ani jak, vyhrál (5,5-2,5).

Příští zápas „pojedeme" na Slávii. Pokud budeme bodovat jako dosud, bude to fajný dárek pod stromeček.

1 Navrátilík Pavel 2095 V 1 : 0 Podešva Antonín 1877
2 Palášek Jan 1775 ½ : ½ Světinský Antonín ml. 1908
3 Ryšavý Jan 1824 1 : 0 Kadlček Petr 1688
4 Tomečková Aneta 1739 0 : 1 Kunčík Petr 1668
5 Ryšavý Jindřich 1549 0 : 1 Kadlček Pavel 1592
6 Prokopec Zdeněk 1712 1 : 0 Bartoš Jiří 1604
7 Rakušan Miroslav 1756 1 : 0 Světinský Antonín st. 1589
8 Netušil Jan 1566 1 : 0 Světinský Antonín nejml. 1404

Jindra Ryšavý

RS 4. kolo Pravčice – Postoupky D 5,5:2,5

Ve 4. kole regionální soutěže nás čekal zatím vedoucí celek z Pravčic. Naše sestava byla skoro kompletní: 1. Vladimír Opluštil, 2. Julie Šimčáková, 3. David Opluštil,4. Jan Polišenský, 5. Michal Scheichenost, 6. Jan Lanč, 7. Miloslav Bouda, 8. Josef Indra.
Po úvodní hodině byl stav stále bezgólový a na všech šachovnicích také vyrovnaný. Kromě osmé kde ztratil Pepa pěšce. V dalším průběhu se partie vyvíjely velmi zajímavě a vypadalo to na vyrovnané skóre. Jako první jsem skončil já (1), když mi místní starosta v jasně vyhrané pozici věnoval figuru a vzdal se, 1:0. Nedlouho potom skončil Michal (5), kterému se tentokrát nedařilo a po ztrátě figury bylo o partii rozhodnuto 1:1. Vzápětí skončil svůj boj Pepa (8), když nejprve ztratil dva pěšce, ale potom mohl rozhodnout postupem svého volného pěšce. To se ovšem nestalo a koncovku prohrál 1:2. Další skončila Julča (2), když splnila cíl neztratit figuru do 10. tahu. Ztratila ji až ve 26. a pak ještě věž. Nakonec si nechala dát i mat 1:3.
V této chvíli ostatní partie vypadaly docela dobře v náš prospěch. Zdravotně indisponovaný Jan Lanč (6) dostal nabídku remízy. Měl malinko aktivnější pozici, ale vzhledem k tomu, že byl z partie hodně unavený, tak jsem mu dovolil remis přijmout 1,5:3,5. Poslední tři partie stále měly náboj a domácí se stále strachovali o body. Vše rozhodl Miloš (7), když v pozici kdy měl kvalitu a dva pěšce navíc, přehlédl jednotahově věž a vzdal se 1,5:4,5. Mezitím ztratil výhodu Honza (4) a také Davidova (3) koncovka vypadala remízově. Nejprve přijal za rozhodnutého stavu remízu David 2:5 a poté i Honza 2,5:5,5. Na to, jak se domácí obávali o výsledek, bylo jejich vítězství až příliš vysoké.